﻿<p>„Když už něco stojí za to udělat, stojí za to udělat to dokonale,“ bylo často opakované motto, které mladý $[name] slýchal od dědečka při vyrůstání v Yakimě ve státě Washington. Městečko na východní straně Kaskádového pohoří neslo jméno indiánského kmene a bylo známé úrodnou půdou a broskvovými i třešňovými sady. $[firstName]ův dědeček prodával ojetá auta a v malém polosuchém městě si vysloužil přezdívku „poctivý John“. Jeho bezúhonnost v práci a pravidelná přítomnost v místním kostele mu získaly mnoho věrných přátel a málokterý večer se na jejich verandě neobjevil někdo z lidí, kteří si dědečka oblíbili.</p>
<p>Po dokončení domácích úkolů sedával $[firstName] večer u kuchyňského stolu a s pomocí otce a dědečka stavěl modely letadel, dokud nebyl čas jít spát. Když byl model hotový, společně rozhodli, kam ho v pokoji zavěsí a zda v pomyslném souboji vítězí či prohrává. Německé stroje samozřejmě v těchto nehybných soubojích vždy prohrávaly, zatímco v jeho představivosti se měnily ve vířící letecké bitvy. Stejně jako u mnoha jiných chlapců podporovaly jeho zájem o letectví také komiksy a dobrodružné povídky, které mu otec nosil z místní čerpací stanice.</p>
<p>Dědeček nevynechal jedinou nedělní bohoslužbu a právě silně vštěpovaná poctivost a pevná víra utvářely $[firstName]ovu povahu. Tyto vlastnosti si odnesl i do dospělosti. Byl spíše introvert a nikdy se netlačil do středu pozornosti, ale vždy ochotně pomohl tomu, kdo to potřeboval, stejně jako jeho otec a dědeček. Ve škole sice nikdy nevyhledával rvačky, zároveň však nedokázal přihlížet šikaně a několikrát se postavil mezi slabšího spolužáka a silnějšího útočníka.</p>
<p>Jako člen středoškolského baseballového týmu vynikal už v prvním roce a v posledním ročníku doufal, že pokud našetří dost peněz, bude hrát i na vysoké škole. Zatímco se jeho středoškolská léta chýlila ke konci a slunce pálilo nad údolím Yakima, Hitler utahoval sevření Evropy. $[firstName] se stával respektovaným členem malého venkovského města, navštěvoval kurzy na community college a pomáhal dědečkovi v autosalonu. Přitom stále přemýšlel o vysoké škole a baseballu, dokud jednoho prosincového rána roku 1941 Japonci nezaútočili na americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havaji.</p>
<p>Jeho pocity sdílela většina mladých mužů v celé zemi: vlastenectví a hněv smíšené s odhodláním v zimě 1941 strhly celou generaci a náborové kanceláře zaplavily davy dobrovolníků. $[firstName] okamžitě věděl, že chce být pilotem. Když zjistil, že potřebuje dva roky vysokoškolského studia, vstoupil do Washington Air National Guard na Felts Field u Spokane a zároveň dokončil poslední semestr.</p>
<p>Poté přešel do Army Air Corps a zahájil výcvik na Moffett Field v Kalifornii. Dědečkovy lekce ho provázely stále a pomáhaly mu během výcviku i v těžkých měsících a letech, které ho čekaly vysoko na evropském nebi.</p>